V neděli 30. září zavítal festival Lípa Musica poprvé ve své historii do malého severočeského městečka Mikulášovice ve šluknovském výběžku. Chloubou dnešního třítisícového sídla, které v dobách Rakousko-Uherska bylo nejprůmyslovější obcí tohoto soustátí s dvojnásobným počtem obyvatel, jsou neobyčejné varhany. Nástroj, který ve své době patřil k největším v Čechách, rozezněl varhanní virtuóz a mistr improvizace Vladimír Roubal.
Nejen varhany, ale i mikulášovický kostel sv. Mikuláše patří k největším v regionu. Svatostánek v dnešní době zdobí nástroj z dílny bratří Riegerů z Krnova, který byl ještě v období před první světovou válkou největším po varhanách v oseckém klášteře a pražském Rudolfinu. Varhany disponují impozantním počtem píšťal a rejstříku a jejich zvukový potenciál byl i přes drobné technické problémy způsobené letošními extrémy počasí jedním slovem impozantní.
Vladimír Roubal náleží ke špičce české varhanní školy a značnému renomé napříč kontinenty se těší díky svým výjimečným schopnostem improvizace. Nejen tu však předvedl dvěma stovkám návštěvníků, kteří si zpříjemnily poslední zářijový den ve společnosti hudby. Na úvod večera zazněla majestátní hudba Bachova, Preludium a fugu C dur vystřídala sugestivní kantáta Všichni lidé musí zemřít. Zasněně improvizační nádech měla následná fantazijni ukázka z dílny německého skladatele Johanna Ludwiga Böhnera. Poté Roubal zařadil vlastní pusobivě vystavěnou improvizaci k poctě Panny Marie.
Druhá polovina přinesla intimní Varhanní sonátu Felixe Mendelssohna Bartholdyho s neobyčejně něžným Andantem religioso, kterému kontrastovalo naděje plné Allegretto. Vybočením z německého programu byl výběr z Gotické suity francouzského komponisty 19. století Léona Boëllmanna, ze které zazněla nekomplikovaná, melodicky projasnělá Modlitba a monumentálně stavěná, plnější a temnější Toccata. Závěr koncertu patřil opět varhanní improvizaci, kdy si Vladimír Roubal doslova pohrál s motivem B.A.C.H. Zadumané pasáže důmyslně střídaly dunivě expresivní plochy, jemné melodie zlověstné disharmonie. Roubalův exkurz do bachovského fenoménu byl ve Fantazii dráždivý a mrazivě monumentální. Závěrečná Fuga byla všehomírným velkolepým finále celého večera. Varhaník tak mistrně vypointoval svůj recitál a přítomnému soustředěnému publiku podal plnobarevný obrázek královského nástroje v doslova královském podání.
foto: Lukáš Marhoul