Českolipský pantheon 12 – komunista, odbojář i designový génius

Verze pro tisk |

Na to, že se Pavel Altschul dožil pouze 44 let, stihl toho za život mnoho a není jednoduché dát článku ten správný název. Navazuji na předchozí díl seriálu o lidech spjatých s Českou Lípou.

„Dr. Pavel Altschul, žurnalista, je organisovaným komunistou a jako takový mluvil na různých komunistických schůzích. Jest vynikajícím propagátorem komunistických ideí a v roce 1925 byl pověřen úlohou povznésti českou komunistickou sekci ve Vídni k větší činnosti. Od 5. srpna 1925 do 3. října 1925 byl zaměstnán jako redaktor časopisu Rovnost v Brně.

Podle důvěrné zprávy obstarává Dr. Altschul, maje značná spojení s politickými a vojenskými kruhy, kurýrní službu mezi Vídní - Prahou a Berlínem. V roce 1926 zdržoval se v Berlíně, kdež jest umístěno centrum illegální činnosti komunistické strany pro západní Evropu. V červenci 1927 přesídlil do Ústí nad Labem, kdež jest v sekretariátu tamní komunistické organisace zaměstnán jako tajemník. V říjnu r. 1927 navštívil zastupitelský úřad SSSR v Praze. Podle důvěrného sdělení udržuje jmenovaný styky také s italským komunistou Mario Crocettou, přicestoval pravděpodobně s padělaným pasem z Moskvy do ČSR.

Vzhledem k uvedeným okolnostem nelze doporučiti žádost Altschulovu příznivému vyřízení, poněvadž jest beze sporu, že jmenovaný by v cizině pokračoval v navazování styků, které by mohly zájmy státní bezpečnosti Československé republiky vážně ohroziti."

O životě Pavla Altchula, Žida s domovským právem v České Lípě, se více dozvíme ze zachovaných policejních spisů než z wikipedie. Toto je vyjádření k odvolání ve věci zamítnutí vydání cestovního pasu podepsané přímo policejním prezidentem 28. června 1928.

Zdroj: holocaust.cz

Již z minulého dílu je zřejmé, že Pavel Altschul patřil spíše k romantické větvi komunistů a těžko ho můžeme vinit, že neviděl zločiny, které se odehrávaly v tehdejším SSSR. A už vůbec ne z těch, které se odehrály po jeho smrti.

V odvolání se Pavel Altschul bránil: "Rozhodně popírám, že moje zamýšlená cesta do ciziny mohla by ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti nebo důležité hospodářské zájmy republiky československé a stejně popírám, že bych byl "světoběžníkem ze zvyku", jak se praví v paragrafu 7. odst. 2. zákona z 29. III. 1928."

Při opětovném pokusu o získání cestovního pasu v roce 1932 se s ním už vůbec nemazali. Odpověď dostal psanou v ruce a negativní odpověď dostal kvůli překročené odvolací lhůtě.

Jak už zaznělo v minulém díle, od roku 1933 Pavel Altschul spoluvlastnil Světozor, ze kterého udělal špičkový společenský časopis. Možná i díky tomu o něm nebylo v trestních spisech několik let takřka slyšet. Nepočítáme-li dvě autonehody a fotografování pracujících žen bez povolení. Z přiloženého dokumentu mimo jiné vyplývá, že i přes své bydliště v Praze, příslušný byl stále v České Lípě. A také to, že se k židovskému vyznání nehlásil.

Zdroj: holocaust.cz

Ještě na konci třicátých let si Světozor dělal srandu z fašistů nebo sudetských Němců. V roce 1941 však Pavel Altschul neodevzdal, coby Žid, doklady od svého vozidla. A my se díky tomu dozvídáme, jak dopadl Světozor.

"Věděl jsem o vyhlášce vyzývající Židy k odevzdání vůdčích listů, ale nedostavil jsem se z následujících důvodů. Vůz, který jsem řídil, patřil firmě Světozor. Podnik i s vozem převzala od 1. června 1940 firma Orbis. Do té doby byl vůz v mé garáži na Spořilově. Zaměstnanci firmy Orbis přijeli si pro vůz bez mého vědomí, přičemž garáž si sami otevřeli, vůdčí list byl ve voze. O vůdčí list jsem tak nemohl žádati, poněvadž Orbis zakázal mi veškerý styk se svými zaměstnanci."

Pavel Altschul byl nakonec odsouzen k pokutě 100 K pro protektorátní pokladnu. Při nedobytnosti k trestu vězení na 48 hodin. 

Zdroj: holocaust.cz

Fotograf Jaromír Čejka ve své diplomové práci na DAMU z roku 1983 o Pavlovi Altschulovi mimo jiné napsal: "Psal zprávy o sociálních dopadech Velké hospodářské krize, o národně socialistickém Německu a o moskevských procesech. I po německé okupaci České republiky v březnu 1939 byly ve Světozoru stále publikovány články a obrázky, které pozornému čtenáři poskytly pohled na politickou situaci, která byla odolná vůči oficiální propagandě."

Po převzetí Světozoru Orbisem údajně psal pro nekomunistický časopis V boj, který vycházel od roku 1939 do roku 1941 a vydávaly ho různé skupiny. Včetně organizace Obrana národa. Ke které skupině patřil Pavel Altschul, je otázka. Tipoval bych spořilovskou, které se podařilo vydat 37 čísel, než bylo 40 lidí zatčeno Gestapem. Na Spořilově má také Pavel Altschul pamětní desku z roku 1947. Další pak na Roztylském náměstí z roku 2013.

Zdroj: https://snappygoat.com (Ilegální časopis V boj, ilustrační fotografie)

Podle všeho zahynul v Terezíně 18. srpna 1944 na následky podmínek věznění, podle některých zdrojů byl umučen.

Sběratel časopisů, brožur a dalších tiskovin, David Levine ze San Francisca, aktivní i na Instagramu, ve svém blogu Světozor srovnává s časopisy Life, Vu nebo Berliner Illustrite Zeitung, ale Altschul šel podle něj ještě dál v designu časopisu, v rozložení černé a bílé, použití moderního písma či fotomontáží. Levine dokonce používá přívlastky revoluční a radikální.

Zdroj: www.digitalniknihovna.cz/

Předchozí díly naleznete:

Českolipský pantheon 1 – Miliardy hrobů

Českolipský pantheon 2 – Zapomenutí Ledererovi

Českolipský pantheon 3 – Rodák mecenášem Klimta a Schieleho

Českolipský pantheon 4 – Z České Lípy do Vídně

Českolipský pantheon 5 - Osudy švagrů Ignaze Lederera

Českolipský pantheon 6 - Perelesovi a dva osudy lipských Židů

Českolipský pantheon 7 – Osudy rodiny vídeňského pěvce

Českolipský pantheon 8 – Franz Pick, ekonomem i špionem

Českolipský pantheon 9 – O babičce amerického profesora

Českolipský pantheon 10 – Stopy Boženy Němcové na Českolipsku

Českolipský pantheon 11 – rodák, nerodák Pavel Altschul

 

Nahoru